Pro ujasnění: Tohle NENÍ žádnej trapnej deníček, ale KRONIKA zaznamenávající život budoucího hrdiny, tedy mě Keije. 

Původně jsem se teda žádnou kroniku psát nechystal, ale Dědkovy „dobrodružné” a „vzrušující” výpravy, na které mě s sebou tahá jsou sakra nudný! Poslouchat celej den jeho žvatlání „ma-ma-ma” není vůbec nic dobrodružnýho a já se tady sakra nudím. Navíc mě to nutí přemýšlet o matce, kterou jsem nechal v Kar-Mirinthu. Žije ještě vůbec, když se o ní teď nemá, kdo starat… Přesně tyhle myšlenky mě uvádí do depresí, a proto jsem se rozhodl začít zaznamenávat můj život, abych si zkrátil dlouhou chvíli a nějak se zabavil…